8. července - Začátek cesty
Včera odpoledne jsem stála ve sprše a smývala ze sebe snad kilo prachu z Beats for love, které jsem si neskutečně užila se skvělou partou lidí. Ty jsem přitom potkala až tam. Ve sprše jsem rovnou i zmapovala aktuální situaci. Po čtyřech prokalených dnech byla moje energie na nule, IQ tak o 100 bodů nižší než obvykle a po těle mám oděrky, modřiny a dokonce i spálený prst. A tak jsem v té sprše stála, smála se sama sobě a vzpomínkám, jak všechna ta drobná zranění vznikla.
Jenže teď už nebyl čas dávat se po festivalu týden do kupy. Zatímco včera jsem ještě ve 4 ráno skákala před DnB stage, dnes byl budíček nemilosrdně už ve 2:40 ráno. Řekla jsem si, že půjdu spát brzy. Jo, to určitě :D Nenapadlo mě, kolik věcí je potřeba vyřešit, než člověk odjede na měsíc pryč. Nemůžete třeba nechat zeleninu v lednici, nechci ani vědět, co by se s ní za ten měsíc stalo. Měli byste vytáhnout přípojky ze zásuvek a taky vyprat... Do 11 jsem ještě doháněla rychle práci. Školitel mi řekl, že pokud to nepošlu než odjedu, osobně pro mě pošle Putina, aby mě odvezl zpět do ČR :D Chtěla jsem se vyspat aspoň potom, ale můj mozek, navyklý na festivalový režim, mou snahu úplně bojkotoval. Asi do půl 1 se mi v hlavě přemítala hudba a nešlo se toho zbavit. Dokonce jsem ještě občas měla tiky a přistihla se, že mávám rukou do rytmu.
Ale ok. I po dvou hodinách spánku jsem to nějak zvládla. Vstali jsme, pobalili poslední věci, rozloučili se s papouškem a jeli. Na nádraží do Ostravy nás odvezla Adamova mamka a vyrazili jsme do Prahy. Adam celou cestu brblal, že jedeme vlakem Českých drah, a že by radši RegioJet. S trpělivostí učitelky (což je podle mě ta nejvyšší dosažitelná úroveň trpělivosti), jsem mu opakovala, že RJ v tuhle dobu do Prahy nejede, takže s ním nemůžeme jet ani my. Usadili jsme se v kupé. Udělala jsem ze sebe to nejmenší možné klubíčko tak akorát na jednu sedačku a snažila se cestu prospat. Moc to nešlo. Záviděla jsem Adamovi, že by se vyspal i ve stoje na střelnici, já to prostě neumím. I když se ale vyspal, zřejmě mu to nestačilo, když na letišti na otázku "Máte u sebe nějaké tekutiny nebo kosmetiku?" odpověděl :"Jo, mobil." :) Řekla jsem si, že se třeba možná trochu vyspím v letadle. Haha :D Teď v něm sedím. Za námi je rodinka Rusů s asi pětiletým chlapečkem. Má strašně krásná kukadla, ale z nějakého důvodu má asi pocit, že je potřeba kopat do všeho kolem sebe. Tak jsem si hned před startem poprvé procvičila ruštinu, když jsem se mu pokusila jemně vysvětlit, že do mě kopat nemusí. Ale vzal to férově a fakt přestal. Teď se s tatínkem učí počítat. "Adin, dva, tri, četyrje, pjať..." A víte co? Ruština je opravdu krásný jazyk.
Jsem nadšená při pohledu na zem. Tahle oblast je úplně úžasná ukázka toho, co s krajinou udělá ledovec, který se tady navíc objevil i ustupoval opakovaně. A kolik tu po něm zbylo jezer!!! Musím někdy rozhodně vidět Finsko - oblast tisíce jezer, tam tohle teprve musí stát za to ;)
Za chvíli přistáváme v Petrohradu. Moc se těším. Dnes už bude doufám jen pohoda. Úkoly do večera zní jasně: sehnat rubly, ruskou simku, třídenní jízdenku na MHD, dopravit se do hotelu, dát si pořádné jídlo, projít se a spát :)
