13. července - 50 odstínů Moskvy
Protože jsme se včera docela flákali (hlavně kvůli dešti), na dnešek nám zůstala hromada památek k vidění. Ráno jsme proto moc neotáleli a už po 10. hodině jsme vyrazili poznávat Moskvu. Nejprve jsme dojeli do centra. Prošli jsme se po krásně zdobených uličkách v divadelní čtvrti. Odtamtud jsme zamířili rovnou do GUMu. To je více než 120 let starý obchodní dům. Už tehdy byl především pro smetánku, dodnes tam najdete především obchody věhlasných značek. Máte tam trochu pocit, že by vaše výplata nestačila ani na jediné tričko. Ale je zajímavé se tam projít. Celý obchodní dům je nádherně zdobený fontánami, sochami a spoustou kytek uvnitř i venku. Adam si dává zmrzlinu, já nechci, protože jsem v tomhle počasí zmrzlina sama.
Po návštěvě GUMu jsme se znovu prošli podél nedalekých hradeb Kremlu ke Chrámu Vasila Blaženého. Ten jsme včera už viděli, ale dnes jsme se rozhodli jít i dovnitř. Vystáli jsme si dlouhou frontu na lístky a šli tam. Vypadalo to tam podobně, jako v dalších starých pravoslavných chrámech. Žádná velká místnost, jen spousta malých, s velmi vysokými stěnami pokrytými obrazy a ikonami, vysokými až do věžiček. Nádherný je výhled z oken na Rudé náměstí. Z chrámu se přesouváme na Tverskou ulici a pak k Velkému divadlu, u kterého se fotíme i se storublovou bankovkou, na které je vyobrazeno. Od Velkého divadla jedeme metrem k Chrámu Krista spasitele. Tentokrát už ne dovnitř, namísto toho se vydáváme po mostě přes řeku Moskvu směrem k Treťjakovské galerii. U všech uměleckých galerií jsou tady nekonečné fronty, tahle místní nejvýznamnější galerie obrazů samozřejmě není výjimkou. S úlevou jsme se shodli, že ani jeden z nás umění stejně moc nerozumí a do fronty ani do galerie nemusíme. Šli jsme opět na metro, tentokrát směrem k parku Kolomenskoye. V něm je památek více, ale tlačil nás čas i prázdný žaludek, tak jsme šli jen k nejbližšímu dřevěnému paláci. Po cestě zpátky k metru jsme si zašli do místního obchoďáku na jídlo, já jsem pořád neměla dost blinů a boršče, Adam si dal to stejné. Moc oceňuji, že tady je výběr mezi borščem s masem a bez masa.
Z večeře jsme se vydali k poslední památce, která opravdu stála za to - Tsarytsino reserve. Je to obrovský park se starobylými budovami různého stáří, protkaný řekou, díky které vznikly krásné mosty. Uprostřed jezírka najdete i obří fontánu, u které hraje klasická hudba, která ještě umocňuje dojem starobylosti. Koupila jsem si kukuřici a pirožek, Adam hot dog a kochali jsme se výhledem při západu Slunce. Ani jsme nečekali, že tady bude tak krásný. I tady se zrovna fotilo několik svateb, vůbec se jim nedivím, že šli zrovna sem. Na cestě zpět jsme si ještě všimli paní bez domova se dvěma chlapci. Mohlo jim být tak 8 a 10 let, byli oblečení do hader různých velikostí, asi podle toho, co zrovna kdo našel. Celí šťastní si hráli na břehu jezírka. Přemýšlela jsem o tom, kolik toho člověk ke štěstí potřebuje. A bylo mi jich líto při pomyšlení, jaké si ještě pravděpodobně budou muset v budoucnu vyslechnout posměšky a narážky na jejich chudobu. Svět není vůbec fér.
Z Tsarytsina jsme ještě zajeli do obchoďáku u hotelu dokoupit zásoby na zítřejší první dlouhou cestu transsibiřskou magistrálou. V hotelu jsme si zabalili věci a brzy usnuli.