12. července - Moskva - Vzhůru na Kreml!
Dnes jsme navzdory nechuti vstávali už v 7 ráno. Byl k tomu ale dobrý důvod. Na 10 hodin jsme měli koupené lístky do Kremlu. Ráno jsme si ještě dali instantní polévky k snídani (zdravý životní styl, haha) a vyrazili tramvají k metru. Zvládli jsme cestu do centra, i když člověka, který navrhoval systém značení hromadné dopravy, bych nejraději zakousla. V tomhle byl Petrohrad zlatý. Doteď nevíme odkud kam jede která tramvaj a kdy přijede. Vždy jen nasedneme a doufáme, že pojede správným směrem. Informace snad neexistují, nebo já už fakt nevím, kde je mám hledat. V metru je někdy opravdu výzva najít správný podchod, nebo aspoň směr. A to mám dobrý orientační smysl, chudáci lidé bez něj.
Dojeli jsme do samotného srdce města. Měli jsme ještě chvíli čas, tak jsme se prošli Rudém náměstí, kolem hradeb Kremlu a k Chrámu Vasila Blaženého. Objevili jsme i nádherně značený nultý bod Ruské federace. Kolem Státního historického muzea se dokola procházeli Stalin s Leninem, a spousta různých lidí ve středověkých kostýmech (což je tady i v Petrohradu běžné u všech významnějších památek).
Za chvíli jsme objevili svou průvodkyni. Adam si hned postěžoval, že zrovna my máme nejmenší průvodkyni, a jak ji v tom davu uvidíme :D Provedla nás Alexandrovským parkem před Kremlem, a po cestě jsme se zastavovali na významných místech. Vyprávěla nám o historii Ruska, Moskvy i Kremlu. Uctili jsme památku padlých za války. Kdo ví, kolik i "našich" tam padlo, někteří jen zůstali nezvěstní. Mrzla jsem, i když jsem tam byla v červenci a navlečená. Děsila mě představa našich pradědů a spousty dalších nevinných lidí, kteří přišli až sem a bez pořádného oblečení nebo zásob jídla měli bojovat. Myšlenky jsou o to hlubší, že všude kolem nás vidím vojáky na vycházce. Tady v Rusku je vojna pro kluky na rok povinná. Vždyť to jsou kluci mladší než já! Jak by je vůbec někdo mohl poslat na smrt... Přemýšlela jsem o tom i u toho ledového a bažinatého Petrohradu, tedy bývalého Leningradu, kde se taky škaredě bojovalo.... Pojďme už se na ty války vykašlat a nedělat další hrůzy :(
Po prohlídce parku nám průvodkyně rozdala lístky a poučila, co kde v Kremlu najdeme. Dovnitř jsme už šli samostatně. Je to krásný areál, plný chrámů a taky reálných zbraní z různých válek už od dob Napoleona. Tehdy to tady byla hodně krutá doba. V Kremlu stojí i největší zvon na světě, má 200 tun, tak s ním ani nejde zvonit. Navíc jim při chlazení praskl, takže tou prasklinou se dá jít dovnitř (akorát teď je zavřená). Vešli jsme i do dvou chrámů - tady je rozšířené pravoslavné křesťanství, ne katolické jako u nás. Tyto chrámy jsou navíc opravdu hodně staré, takže ani v nejmenším nepřipomínají chrámy a kostely, jaké známe ze zbytku Evropy. Nemají žádnou velkou centrální mistnost, nemají oltáře, jen stěny s obrazy, hrobky, relikviáře a vysoké pohledy až nahoru k věžím. V Kremlu nás zrovna chytil déšť, tak jsme se raději šli schovat. Přesunuli jsme se do metra, kterým jde dojeli až do obchodního domu. Ale ne jen tak do ledajakého, na tenhle jsem měla políčeno už z domu. Je v něm největší cylindrické akvárium na světě, má přes 20 m na výšku. Když jsme do obchodu došli, hladem jsme na akvárko úplně zapomněli a nahrnuli se do jídelní zóny. Až s pusou plnou blinů, kartošek a pelmeni nám došlo, že jsme akvárko úplně minuli. Netrvalo dlouho ho najít, stálo v centru obchodu, přes všechna patra. Bylo nádherné, plné ryb, krásně modré. Dole u něj stojí ještě potvrzení z Guinessovy knihy rekordů, že je opravdu nejvyšší.
Když jsme se dost pokochali, šli jsme na další zastávku - nejvyšší vyhlídkovou plošinu v Evropě. Dnes nějak jdeme po těch rekordech. Dojeli jsme metrem, a hned po výstupu nešlo přehlédnout trojici mrakodrapů. Jeden z nich, vysoký 86 pater - 354 m, má na své střeše vyhlídkovou plošinu.
Vešli jsme do vchodu, kde důležitě stálo několik chlapů v kvádru a paní v kostýmku. Až mi bylo trapně v mém outfitu "a lá hlavně pohodlně". Říkala jsem si, že to tady vypadá tak nóbl, že už možná konečně pochodím s angličtinou. Nepochodila :D Ve chvíli, kdy jsem řekla první slovo anglicky, důležití pánové dávali ruce pryč, a jediná paní v kostýmku mi ruskoanglicky řekla cenu lístku. Tu při tom ještě raději i ukazovala, protože si sama nebyla jistá, co vlastně říká. Lístky jsme si koupili a pán v kvádru nás odvedl k výtahu. Zmáčkl nejvyšší číslo: 84. Jeli jsme nahoru, už od 30. patra nám zaléhalo v uších. Když jsme nahoře vystoupili, museli jsme ještě přejít k dalšímu výtahu, se kterým jsme vyjeli další dvě patra. Zbytek cesty na střechu jsme šli po schodech. Nahoře na nás čekal nádherný výhled na celé město. Mrzelo nás jen špatné počasí, které výhled omezovalo. Našli jsme centrum města a známá místa. Vše jsme i nafotili a natočili. Nahoře byl velký plastový nápis v ruštině, "Vyšší je jen láska" a "Nejvyšší vyhlídková plošina v Evropě". Vyfotili jsme se i s ním a déšť nás vyhnal pryč. Zamířili jsme k metru. Byli jsme udivení, když jsme místo schodů dolů našli schody nahoru. Nevěděli jsme, že okružní trasa kolem města je vlastně nadzemní vlak, Lastočka. Cestu jsme zvládli i tak, Lastočka je ještě pohodlnější než metro. Vystoupili jsme u obchoďáku naproti našemu hotelu. Do obchodu jsme si zašli na kafe a čokoládu, já jsem se pak koukla po nějakém tričku na památku, nic jsem ale nevybrala (narozdíl od obchoďáku s akvárkem, kde jsme si něco vybrali oba). Zašli jsme si ještě na večeři, vzali i jídlo s sebou - blin a vareniky. U těch vareniků byli zase moc milí :) Z večeře jsme zašli ještě do obchodu, začít dělat zásoby na první dlouhou cestu vlakem po transsibiřské magistrále, čeká nás už pozítří.
Došli jsme do hotelu. Zase mě pobavil stav našeho pokoje. Adamovi zůstal v ruce držák na toaletní papír, i když přísahal, že se k němu nechoval nijak nevhodně. Zatímco jsem se na něj šla podívat, poslala jsem ho opravit okno, které nešlo zavřít a měla jsem strach, že na mě vypadne jako ty dveře od sprchy včera. Ty se mimochodem pořád posouvají i na místech, na kterých by měly být pevné, takže celé sprchování je docela zábavný boj o přežití, navíc ještě většinou se studenou vodou. Bomba :D Na noc jsme zamkli dveře neúplným zámkem. Dobrou noc :D